DENÍČEK ZE SOUSTŘEDĚNÍ - PASEKY 2021


PÁTEK 27. SRPNA


Pátek začal ospale za vytrvalého deště, rozcvička proběhla uvnitř hotelu. Po snídani jsme zkoušeli jako obvykle, před obědem jsme s malými Notičkami naplánovali kreslení v jídelně, ale dostavilo se jich málo, tak jsme se šli podívat a zjistili jsme, že čtyři malé holky - Evelínka, Johanka, Verča a Hedvika - rozjely mejdan na pokoji (Evelínka s nejnevinnějším úsměvem pravila: "Ale my si tu moc hezky hrajeme!"), zatímco Pavlík, Ondra a Josífek měli kufry na posteli a zodpovědně balili (mám podezření, že v kufrech najdete spoustu čistého prádla...)

Po obědě (segedínský guláš) a poledním klidu se konala oblíbená olympiáda plná smíchu, soutěžilo se v šesti disciplínách (kuželky, pinkání s pingpongovým míčkem, foukání do míčku na branky ve dvojicích, běh s míčkem na lžíci, střelba nerfkou a konečně takové to zařízení s košíkem, co s ním vystřelíte míček a musíte ho chytit). Za úspěšné splnění úkolu nebo vítězství dostaly děti penízky, které spolu s dalším obnosem od vedoucích za dobré chování či šlechetné skutky mohly rozpustit v notičkovém krámku. Jedna fotka řekne víc než tisíc slov, tak se podívejte na FOTKY, jak jsme se činili. Po olympiádě jsme si dali ještě závěrečnou zkoušku - velké Notičky i malá Muzička.

Pak byla večeře (kuře a hranolky) a potom už jsme se sešli nahoře ve zkušebně k velkému vyhlašování. Nejdřív ze všeho jsme ocenili vedoucí hotelu Gábinu, paní kuchařku Moniku a super ochotnou pomocnici Elišku. Následovalo předání osobních diplomů všem Notičkám, instruktorům a vedoucím a pak už přišly na řadu diplomy za zásluhy, konkrétně tedy:


Nejlepší družstvo: 4. (vedoucí Kiki, instruktorky Adélka Součková, Hedvika S. a Janča, členky Adélka Jandourková, Anežka Frýdlová, Anička Pawlicová, Beruška, Hanička, Klárka Brennerová, Natálka a Rozárka)

Nejlepší sourozenci: Novákovi (Maty, Anička, Verča a Markétka) a Kiki a Kamilka Kolářovy

Nejkrásnější pokoj: Vítek, Vašík a Tomík a taky Natálka s Áňou Pawlicovou

Nejlepší opatrovnické dvojice: Anežka s Markétkou Novákovou a Maty a Milda s Tobíkem

Nejlepší instruktor: Hedvika S., Adélka Součková a Vojta

Nejlepší člen parlamentu: Baruška Kolářová a Wilda (současní se moc neosvědčili, tak jsme sáhli mezi zasloužilé)

Nejvytrvalejší muzikant: Rozárka a František

Nejlepší sportovec: Ondra a Hedvika S.

Nejlepší muzikant velkých Notiček: Terka Petrová, Maty a Milda

Nejlepší muzikant Malé muzičky: Fífa a Hedvika H.

Nejlepší tanečník: Klárka Brennerová

Nejlepší malá Notička: Tonička

Supernotička: Hedvika S. a Adélka Jandourková


No a to je pro letošek všechno. Vlastně ne, ještě jedna vtipná situace, o kterou se musím podělit: František nás neustále častuje otázkami, i přišel se zeptat, jestli jsem znal Sebiho jako dítě, na což jsem odpověděl, že ho znám od jeho deseti let. "A jak vypadal?" chtěl vědět František. "Byl to takovej chlapeček," povídám, abych získal čas a vymyslel inteligentní odpověď, na kterou ovšem nedošlo, neboť František zasmečoval: "A měl vlasy?"

Z horní zkušebny se, jak píšu, ozývá temné dunění, závěrečná diskotéka je v plném proudu a deníček je pro letošek tím pádem u konce. Moc děkuju všem čtenářům za přízeň a těším se na viděnou zítra u autobusu - s obligátním přáním o pomoc s vyložením souboru a nastěhováním téhož do ZUŠky, počítám, že přijedeme s auty tak půl hodiny před autobusem a budeme rádi, když někdo přiloží ruku k dílu. Mějte se krásně, já jdu trsat! A kdybychom se neviděli, tak veselé Vánoce všem!



ČTVRTEK 26. SRPNA


Dneska se musím spolehnout na přítele na telefonu, byl jsem za prací na otočku v Praze, takže informace z většiny dne mám zprostředkovaně. Každopádně ráno se zkoušelo jako obvykle, na programu byly koledy. Malou muzičku dneska doplnily dvě trumpety, hotel se otřásl v základech, ale vydržel. Nejmenší vyrazili ven, ale brzy se vrátili kvůli dešti, takže se šlo malovat a taky česat na podvečerní koncert.

K obědu byla svíčková, což mě vede ke zmínce o místním nešvaru: když řeknete čtyři (knedlíky), dostanete šest, prostě vždycky dva navíc. I proto jsme ocenili prodloužený polední klid. Po něm jsme kolektivně zhlédli záznam našeho představení Ať žijí duchové, které jsme sehráli v řevnickém lesňáku před deseti lety (au), jelikož počasí se neráčilo umoudřit.

Po odpolední svačině jsme se nachystali na koncert, mezitím se do jídelny nahrnulo nějakých šedesát diváků, a šli jsme na věc. V premiéře jsme zahráli Ej górale, koncert trval hodinu, diváci byli báječní a celé vystoupení korunovalo překvapení - Gábina nám předala obrovský dort s nápisem Notičky, který nám vyrobila její kamarádka. Ještě ho máme kus v lednici, ale po večeři (smažený květák) šel na dračku.

U večeře jsme také vyhodnotili další kolo hry na přítele, nejlepšího přítele hlásil Sebi, který se vrátil do perfektně uklizeného pokoje s přáním pěkného dne. Přítelem mu byla Berča, pro kterou z toho ale koukají nepříjemnosti, Maruška evidentně netušila, čeho je schopna, a bude jistě totéž vyžadovat doma...

Pak jsme šli do zkušebny hrát Pepíčku, pípni, pozoruhodný souboj svedli Markétka s Tondou, kteří se co sourozenci vůbec nešetřili. Pak ještě hrály větší děti na blázny, což je hra inspirovaná Partičkou, ovšem někteří se neúčastnili, neb jim Lenka udělala v pokoji kvůli stupňujícímu se nepořádku letecký den. A to zítra začínáme balit...!

Málem bych zapomněl - mrkněte na FOTKY, samosebou!



STŘEDA 25. SRPNA


Ráno bylo docela slušně, takže jsme si dali rozcvičku venku a vyrazili zkoušet na zítřejší koncert v hotelu. Malí pak na hřišti rozjeli badminton, ale také kouzelnické studio, které vedla Tonička. Furt jsem machroval, že jsou mi ty triky jasné, až mi předvedla něco, nad čím přemýšlím doteďka... Pořád se tu taky vraždí, ale o pravou detektivní zápletku se postarala malá Markétka, odjela jí opatrovnice Anežka a nemohli jsme zaboha najít její mikinu s prasátkem Pepinou, s Matym jsme proběhali kde co, nakonec to Markétka zvládla přechodně s tričkem na ven a nepromokavou bundou a mikina po poledni šťastně vyplavala na povrch.

Po obědě (špenátové těstoviny s kuřetem) a poledním klidu jsme se vydali do lesa stavět po družstvech bunkry. Přes všemožná omezení (v dolním lese je po dešti dost nevlídno, Pavlínčina bota by mohla vyprávět) se děti vrátily spokojené a plné očekávání před večerní schovávačkou.

Svačina proběhla kolektivně na hřišti, podívejte se na FOTKY, jak nám chutnalo. Pak jsme šli ještě na jednu společnou zkoušku s repertoárem na čtvrteční vystoupení. Po večeři (knedlíky plněné uzeným a zelí) se pak děti a instruktoři odebrali do lesa, aby se ubytovali v bunkrech. Vedoucí vyrazili v půl osmé a měli hodinu na to, aby našli první a druhé družstvo, do devíti měli najít to třetí a do půl desáté pak čtvrté a páté družstvo. Všechna družstva se schovala úplně výborně, ale naši slídící psi - hlavně Méďa - se velmi osvědčili, takže všichni byli odhaleni v limitu. Mimochodem, v minulosti si některé děti stěžovaly, že se bunkry staví pořád ve stejném lese, tak už to neplatí, díky masivnímu růstu místních habrů je ten les dost k nepoznání (a děti tím pádem těžko k nalezení). Tak sem asi za rok pojedeme znova!



ÚTERÝ 24. SRPNA


Jsem mrtvej, skolil mě dneska dopoledne Jonáš u mě v koupelně Kikininým tričkem pod záminkou, že si jde půjčit zubní pastu. Jeho zanedlouho zavraždil Maty, kterému se evidentně daří, nekouká nalevo napravo a po hotelu se pohybuje tichým krokem s lehkým úsměvem, který svádí k podcenění...

Máte u mě výsledky včerejšího Missáka, nakonec to bylo docela fajn, soutěžilo se ve čtyřech disciplínách - rozhovor, volná disciplína, promenáda v plavkách a povinná otázka. Mezi mladšími žáky zvítězili Pavlík s Ondrou, dorosteneckou kategorii vyhrál Vítek, mezi jinochy kraloval Milda v mladší části, zatímco tu starší ovládl poněkud prostoduchý playboy Marcel řečený Marcello (já). U diváků zvítězili Josífek, Vítek a Méďa.

V úterý dopoledne jsme zkoušeli jako obvykle, s tím rozdílem, že se nikdo nedostal pořádně ven, respektive půlka malých stála po jedenácté pod stříškou u vchodu v plné polní a smutně sledovala, jak se z nebe začínají spouštět provazy deště. Takže jsme zase zalezli, abychom v jídelně kreslili čím dál populárnější paní kuchařku.

Obrázky se moc povedly, stejně jako oběd (bramboračka a buchtičky se šodó, mňam!). Polední klid za moc nestál, aspoň pro vybrané velké Notičky, které ve čtyřech autech odjely do domova důchodců v Rokytnici, aby zahrály místním obyvatelům. Byla s tím trocha kočkování, logistika, testování a tak, ale nakonec všechno dobře dopadlo, dědečkové a babičky byli moc spokojení a za hodinu a půl bylo hotovo.

Zbytek Notiček byl uklidněn do půl třetí a poté se rozdělil, větší děti hrály na hřišti vybíjenou a menší vyrazily do lesa stavět další domečky, neb se udělalo pro změnu hezky. Všichni jsme se pak sešli na svačinu u prolézaček a poté si dali podvečerní zkoušku, ve čtvrtek hrajeme pro změnu v hotelu, tak aby to mělo úroveň.

Po večeři (vepřové na houbách s rýží) bylo pořád hezky, takže jsme se opět vydali ven, tentokrát za prolézačkami a taky bramborem, mrkněte na FOTKY a VIDEO od Kiki, abyste konečně viděli, o co jde.

Nové Notičky pracují na asertivním začleňování do kolektivu, Evelínka mi dneska s vážnou tváří oznámila, že jsem trdlovitá buchta. Ráno zase bodoval Pavlík, musel jsem mu opravit Hopsa pacholátka, kde zpíval "jeho rybím hlasem na svět vítejte". I když... rybím, libým, na koncertě se to stejně nepozná, ne?



PONDĚLÍ 23. SRPNA


Pořád bojujeme s počasím, předpověď říká vždycky trochu něco jiného, než se pak stane, což byl i případ pondělka na soustředění. Zkoušeli jsme jako obvykle, v jedenáct se ovšem po dopoledním dešti dalo jít ven, čehož využily malé Notičky k pobytu na hřišti. Tobík radostně poznamenal, že už se do pískoviště nemusí nosit voda z bazénu, jelikož je poblíž příhodná louže, kterou také promptně vytěžil. V kurzu byly houpačky, u kterých tak nevadí, že pršelo - podívejte se na FOTKY.

Před obědem (vepřové s bramborovým knedlíkem a špenátem, velký úspěch) jsme popřáli paní kuchařce Monice k dnešním narozeninám a zazpívali jí tradiční Hodně štěstí. Pak jsme se šli poledně uklidnit (střídavý úspěch) a protože pršelo jen docela malinko, vydaly se starší Notičky na hřiště k fotbalovému mači (Mildíkův tým vyhrál 6:5 v prodloužení, jestli mě Lenka informovala správně), zatímco menší Notičky se vypravily na výlet do restaurace U Hermíny, kterou však našly zavřenou. Tady se oddělilo vrcholové družstvo vybraných vedoucích, instruktorů a větších dětí, které zteklo pivovar Na Perlíčku - Prdek (a vrátilo se ve vynikající náladě, jak vidno z fotek), zatímco zbytek se pokusil dobýt paseckou restauraci Na Buďárce, bohužel též zavřenou. Takže jsme slezli po zelené na naši silnici a přes les došli na hotel, přičemž vynikající výkon podala Markétka (3), která to celé, až na kratičký poponášecí úsek, zvládla po svých.

Nasvačili jsme se venku, celé odpoledne bylo nakonec moc hezky, navzdory předpovědi, pak jsme šli zkoušet a po večeři (šunkofleky, opět vynikající) začala soutěž, která sice patří k notičkovské tradici, ale poslední ročník se konal v roce 2014. To byla Miss Notiček, tentokrát šlo o Missáka, výsledky ještě neznáme a fotky sem dám taky až ráno, jsem coby účastník soutěže stále poněkud rozechvělý. Nabídnu snad jen ochutnávku z povinných otázek - Tomík Petr dostal otázku, koho z Notiček by si vzal na pustý ostrov. "Někoho, kdo mě neprudí," pravil. "Takže asi Lenku."

Jo, a rozmohl se nám tu zase takový nešvar - v hotelu Albert se opět vraždí. Čistou práci odvedl Pavlík, který Mafii hraje poprvé, ovšem dvě hodiny po rozdání papírků hrdě hlásil: "Mám první vraždu!" A tak to má být!



NEDĚLE 22. SRPNA


Dnešek byl klasická ospalá neděle po táboráku. Po snídani jsme se rozloučili se stařešinami (na táborák dorazila ještě Simonka Řezáčová, ale ta odjela ještě večer, teda vlastně v časných ranních hodinách), odzkoušeli jsme, malé Notičky se pak zaryly do písku nebo pilovaly badminton (Fífa s Aničkou Novákovou, velkej smutek...). Nové malé Notičky už se otrkaly, dneska jsem venku postrádal Evelínku s Johankou, takže jsem si pro ně došel na pokoj, kde byla zrovna v plném proudu módní přehlídka, tedy aspoň Evelínka vytasila své princeznovské šaty, a když jsem na holky spustil, kde jsou, Johanka nabídla pohotové vysvětlení: "Honzo!" pravila s dramatickým výrazem, "nám se stala nehoda. Už jsme se obouvaly, když přišel Kuba a řekl nám, že jdeme všichni domů!" Dobrý pokus, ne? (A ty šaty jsou fakt parádní!)

Po obědě (kuřecí směs s rýží) jsme si o půl hodiny prodloužili polední klid a pak jsme se šli zregenerovat do lesa při stavění domečků pro skřítky. Všechny se moc povedly, děti se snažily, počasí vydrželo zatím pěkné, prostě ideální nedělní odpoledne. Pak jsme se vrátili na hotel, nasvačili se a šli jsme zase zkoušet.

Po večeři (těstovinový salát) jsme vyrazili na hřiště, hrál se brambor, tentokrát bez vážnějších následků, a taky vybíjená. Večerka je dneska o půl hodiny dřív a jak jsem viděl kolegy vedoucí, rádi se přidáme. Tak dobrou - a podívejte se na FOTKY!



SOBOTA 21. SRPNA


Ráno nás opustil Honzík Martínek, ale zůstala tu samozřejmě spousta notičkových stařešin ("Nejste zase tak starý," ohodnotil je blahosklonně František). Po snídani jsme si tedy dopřáli dělené zkoušky po nástrojích, abychom využili zkušeností těch ne tak starých. Malé Notičky šly po prvních ranních zkouškách zase ven, některé se pustily i do badmintonu, ostatně koukněte na FOTKY. Počasí nám opravdu přálo, sobota měla být nejkrásnější den soustředění a zatím to tak opravdu bylo ("Mně je s Notičkama teplo," prohlásila tříletá Markétka).

Po obědě (hovězí guláš s knedlíkem, Vítek říkal, že lepší ještě nejedl) jsme nacvičovali scénky na večerní karneval, téma bylo "táboráková píseň beze slov". Skupinka vedoucích se zatím vydala pokořit nedalekou sjezdovku a navštívit oblíbený pivovar na Prdku. Cestou jsme našli jeden hřib a jedno červené Lambo.

Pak byla ještě krátká podvečerní zkouška, připravili jsme dříví na táborák a šlo se na karneval: ztvárněné písničky byly Buráky, Jožin z bažin, Severní vítr, Točí se točí a dvakrát Bedna od whisky. Pokud počítáte družstva a něco se vám nezdá, máte pravdu, bylo jich šest - soutěže se zúčastnilo i družstvo stařešin ztvárňujících panstvo, které čeká, až Maso kopne do tý bedny. Taky to vyhráli, scénka byla fakt vtipná.

O další vtipný moment se postaral František, který sice stařešinám nejprve lichotil (viz výše), ale pak nějak nedokázal zařadit moji dceru Lucku, když jsme se o ní spolu bavili. "Takže Jonáš tady má mámu i tátu?" ptal se. (Lucka to moc neocenila...)

No a pak už vypuklo táborákové veselí, jednoznačně největším obohacením táborákové kapely byl Milda s trubkou, hrál parádně, stejně jako Méďa na basu, u které se tradičně střídalo několik hráčů. Potěšilo nás, že s námi poprvé poseděla celý večer (jakože fakt dlouho) naše úžasná paní hotelová vedoucí Gábina. Zábava se vyvedla, já jsem šel spát spořádaně ve tři a nebyl jsem zdaleka poslední, no a deníček píšu po nedělní snídani a někteří účastníci táboráku mají tuhle zkušenost vyrytou ve tváři pěkně hluboko...



PÁTEK 20. SRPNA


Pátek byl nabitý událostmi, ráno po snídani jsme zkoušeli, jak jsme zvyklí, nástroje pak poprvé vytáhla Malá muzička a vedla si docela dobře, už skoro umí Dobrý večer, dáme sem video, až to jednou zahrají celé. Kiki Kolářová si střihla výlet na chirurgii do Tanvaldu k oblíbené paní doktorce Ducháčkové, která jí oznámila, že ta zranění z bramboru nejsou vážná, uf, zaplaťpámbu. Ráno trochu pršelo, ale prckové vyrazili v jedenáct ven, mysleli jsme si na procházku, ale děti se malebně shlukly na pískovišti, takže jsme zůstali doma, aby kolektivně mohly vytvořit úžasné pískové město, ostatně podívejte se na FOTOGALERII. Při stavbě jedné z věží pronesl kouzelné zaříkadlo Ondra: "Bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš, budeš celej život jenom ve škole a nebudeš mít žádný přestávky a budeš mít furt češtinu!"

Po obědě (rajská s těstovinami) jsme si v rámci poledního klidu trochu nervózně přezpívali repertoár na Tvář Notiček a šlo se soutěžit, a to v pěti kategoriích. Všichni předvedli skvělý výkon, některé Notičky trochu bojovaly samy se sebou, ale nakonec každý zazpíval to, co měl. Výsledky byly následující:


I. kategorie: 1. Verunka a Pavlík, 2. Héďa H., 3. Johanka

II. kategorie: 1. Terezka Macková, 2. Fífa, 3. Anička Nováková

III. kategorie: 1. Lída, 2. Madla, 3. Lada

IV. kategorie: 1. Klárka B., 2. Vítek, 3. Anička P. a Natálka

V. kategorie: 1. Kamilka, Terezka P., Sašenka a Kiki S., 2. Terka N., 3. Milda


Pak jsme šli ještě na chvilku zkoušet, malí byli venku, ale program nám příjemně narušil postupný nájezd notičkových stařešin - dorazili Sebi, Maso (ostříhaný, štíhlý a všeobecně krásný), Sofka, Lucka, Kačka, Majda, Anička Kabátová... takže nastalo převeliké vítání a šli jsme na večeři (sekaná se šťouchaným bramborem).

Po večeři jsme si dali nástup rušený stavbou stanu v podání stařešin, to se nedá moc vylíčit, mrkněte na fotky, problém byl, že u tohohle stanu se má nahoře zavázat tkanička nad dvěma hlavními tyčemi, což ovšem stavěči provedli až následně, když už stan stál... Pak si šli k dovršení tragédie pro věci do aut zaparkovaných nad hotelem, ale když k nim došli (a když nejnatěšenější děti odběhly na hřiště), spustila se fakt příšerná průtrž, takže iPhone se konečně trefil a stařešiny zůstaly na 20 minut uvězněné v těch autech... Děti doběhly zpátky do hotelu, ale některé se šly rovnou převléct.

Nicméně fotbal jsme nakonec stihli a kdo neměl odvahu, dal si v jídelně populární Kufr, z něhož pro dnešek vybíráme:


Milda: Máš Tomia Okamuru, prostě, z jaký je země? (Japonsko)

Méďa: U nás v pokoji není...? Jonáš: Čisto.

Já (hádáme slunečník): Když na tebe svítí tamto nahoře... Lucka: Bůh!

Simonka: Naši bratia? Lenka: Ježíš, Rusko!

Maso: Největší město Ameriky? Sofka: Dál!!!

Sofka: Písmeno jinak řečeno v češtině. Maso: Slabika! (správně)

Lenka: Takovej brutální pes, vyje v lese, dělá hu-hu... (vlk)

Opět Lenka: Když to bouchne, jde z toho kamení a láva...? (sojka, Lenka hraje zásadně bez brýlí)

Jonáš: Joint, špek? Lucka: Brko! Jonáš: No a malý? Lucka: Brčko! (správně)

Lucka: Teče z toho dolů déšť, je to roura. Maso: Hromosvod!



ČTVRTEK 19. SRPNA


Nedávno se tuším na iDNESu objevil takový přehled aplikací k předpovědi počasí, kde psali, že na iPhonu pořád prší, což mě dost pobavilo, neb je to pravda. Dneska se ovšem u jablíčkářů zase jednou sekli, čehož jsme samozřejmě promptně využili. Leč popořádku.

Ráno nás probral skvostný, ryčný budíček, všichni vystřelili z postelí, no aby ne, mrkněte se do naší FOTOGALERIE nebo na Facebook na video. U snídaně jsme všichni vyfasovali kamaráda na dnešní den, to je taková hra, kdy dostanete lísteček se jménem, pak o dotyčného celý den všemožně pečujete, ovšem tajně, no a večer má váš kamarád poznat, kdo ho měl na starosti. Já jsem například svému kamarádovi Jonášovi (ha-ha) koupil k obědu pivo a naopak Tobík, který si vytáhl mě, mi nanosil spoustu krásných dárečků z přírodnin, co nalezl kolem hotelu. Po snídani jsme šli zkoušet, pořád je tu Honzík, tentokrát se zaměřil na dva naše nové kousky, které upravovaly samy Notičky současné i bývalé, máte se na co těšit! Malé Notičky dneska dostaly pochvalu za zpěv, potom jako obvykle vyrazily na hřiště, aby trochu pustily páru. Furt ani kapka deště.

Po obědě (vepřo-knedlo-zelo) a poledním klidu začala olympiáda, přece jen máme z té předpovědi trochu nahnáno, tak musíme ty hlavní venkovní aktivity stihnout co nejrychleji. Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách - sprint, skok do dálky, vrh koulí a hod oštěpem. Všichni přežili ve zdraví, výsledky byly následující:

I. kategorie: 1. Kubík a Tobík, 2. Lucinka, 3. Hedvika H.

II. kategorie: 1. Klárka K., 2. Johanka, 3. Terezka Macková a Verunka

III. kategorie: 1. Fífa, 2. Madla, 3. Anička N.

IV. kategorie: 1. Anička P., 2. Anežka F., 3. Lada

V. kategorie: 1. Ondra, 2. Josífek, 3. Tonda

VI. kategorie: 1. Maty, 2. Vítek, 3. Kuba

VII. kategorie: 1. Hedvika S., 2. Beruška, 3. Terka Macíková

VIII. kategorie: 1. Méďa, 2. Jonáš, 3. Mildík

IX. kategorie: 1. Kiki K., 2. Maruška, 3. Simonka, Pavlínka a Anežka K.

Nejrychlejším běžcem byl Milda, oštěp nejdál hodil Maty a nejdále skočil a vrhnul (kouli) Méďa. Všechny disciplíny ve svých kategoriích vyhráli Héďa S., Maty a Kiki K. Tak.

Po olympiádě jsme se nasvačili (venku, furt ani kapka) a šli ještě na hodinu zkoušet. Po večeři (rizoto) šly děti psát pohledy (těšte se!) a velcí venku hráli populární brambor, jak tomu říká Lenka (Švédové tomu říkají brannball, no). Štěstí, že Kiki Kolářová stihla vyhrát olympiádu, po bramboru leží v komoře, nožky má nahoře... ale dejchá, dejchá!



STŘEDA 18. SRPNA


Soustředění už je v plném proudu, po snídani (pro neznalé - bohatý švédský stůl!) jsme šli zkoušet, velcí a malí zvlášť, malé Notičky potom zpívaly koledy (stejně je tu dost kosa), přičemž osvědčily dobrou paměť, spoustu si toho pamatovaly z loňska. Pak šli prckové na hřiště, kde se hrál fotbal, houpalo se, skákalo se... Hodinu rytmiky zatím vedla Maruška společně s Honzíkem Martínkem, který se zdržel po soustředění Proměn a stěžoval si, jak nám ty děti rostou: když chtěl totiž pokárat neklidnou Natálku, pravil k Marušce "já ji zkrotím", což mu vyneslo Natálčin lascivní úsměv a dráždivé "ty draku!" No jo, no.

Po obědě (kuře s bramborem) a poledním neklidu (bydlím v pokoji, kde jsou z jedné strany dvě trubky a ságo a z druhé trubka, fagot a klarinet, fakt peklo, asi jim to zatím povolené cvičení po poledni zatrhnu) jsme vyrazili do lesů a strání s úkolem přinést něco pěkného paní kuchařce. Výsledek si můžete prohlédnout ve FOTOGALERII, fakt rostou. V lese se vedly pozoruhodné debaty (bude mít maminka taky fousy, až vyroste? - chtěl vědět Vojta Martínek). Mě osobně odpálila Markétka (3), když se mě zeptala: "Kam jsi šla?" (Poodešel jsem posedět na pařezu s laptopem, neb jsem měl online posezení s kolegy, ne všichni máme dovolenou.) Děti nakonec k houbám přidaly i kytice a paní kuchařka obodovala nejkrásnější dárky do soutěže družstev. Celou dobu nás v lese provázel tu mírnější, tu silnější deštík, a když jsme se po návratu usadili na hřišti, začalo pršet celkem vydatně, takže jsme utekli domů ještě na jednu zkoušku před večeří (boloňské špagety).

Déšť dlouho nevydržel, takže jsme hned po večeři vyrazili na hřiště, kde se odehrál lítý fotbalový turnaj, hrálo se systémem každý s každým na pět minut, vyhráli kluci z pátého družstva před třetím a čtvrtým družstvem, čtvrté místo obsadilo o skóre družstvo druhé a poslední skončili Cvrčci z prvního, kteří vstřelili jediný gól, a to do vlastní branky, byl ale krásný a dala ho Verunka, která odpoledne taky našla největší houbu, parádního hřiba. První notičkovou fotbalovou pecku čenichovku si odbyla již zmíněná Verunčina sestřička Markétka, kterou jinak statečně vodili po hřišti Maty a Anežka. Pecku (nikoli první) schytala i Terka Nosková, to je ta fotka, jak jsou na hřišti všichni vyděšení. Přežila. Po turnaji se ještě hrála vybíjená, která končila za úplné tmy. Tak takhle my si tu žijem!



ÚTERÝ 17. SRPNA


Dojeli jsme v pořádku, cestu narušilo pouze čůrání za tunelem na Pražském okruhu, které si vyžádala Markétka N. (3), nejdřív sice trvala na tom, že půjde čůrat až s maminkou, pak se svou opatrovnicí Anežkou, ale nakonec to dala s pomocí Marušky. Obligátní zastávka proběhla na pumpě kousek před Turnovem, tam už bylo všechno v pohodě.

V Pasekách hlásil teploměr povzbudivých 11 stupňů, museli jsme se na hotelu prostřídat s Proměnami, které se stejným autobusem vracejí domů, všechno proběhlo velmi hladce, vynosili jsme kufry Notiček z autobusu na pokoje, pomohli Proměnám s jejich zavazadly, pak jsme vytahali soubor z aut a dopřáli si výbornou frankfurtskou polévku. Následoval polední neklid (Pavlík má asi nějakou babu, každopádně to o půl druhé na chodbě dost halasně hlásil).

Ve tři byl nástup ve zkušebně a úvodní posezení, všichni jsme se představili a pověděli si, o čem soustředění bude. Následovala první zkouška a potom večeře, asi nejpozoruhodnější bod prvního dne. Prosím vás, dávejte těm dětem doma najíst! Vepřové na smetaně s knedlíkem šlo na dračku, děti si chodily přidávat i opakovaně, za zmínku stojí deset knedlíků, které spořádal Vítek, a i tříletá Markétka zvládla čtyři. Vaří tu prostě bezvadně!

Po večeři šly velké Notičky třídit noty a malé vyrazily na procházku, takový menší okruh po okolí, aby se seznámily s prostředím. Potom jsme ještě vyrazili na hřiště, kde se hrál fotbal, skákalo se na trampolíně, stavěly se domečky... někde jsme tu energii z knedlíků museli vybít, no ne?

A mrkněte na FOTKY, na první den se jich urodilo docela dost!

Copyright (c) 2013 Notičky